Oelsnitz/Erzgebirge - Ein guter Flecken Erde
Oelsnitz-Panorama
Beginn der Navigation
Navigation überspringen
Ende der Navigation
Beginn des Hauptinhaltes
Hauptinhalt überspringen
Historie – shrnutí -
Eine Seite zurück Zur Startseite E-Mail Zur Anmeldung
 
Bild der Stadt

Město Oelsnitz v saském okrese Stollberg má na rozdíl od stejnojmenného vogtlandského města přídomek „v Krušnohoří“. Nachází se na úpatí tohoto německého středohoří. Jeho podloží však patří geologicky k souvrství Krušnohorské pánve s hluboko usazenými slojemi kamenného uhlí z doby karbonu. Cenné nerostné bohatství ukryté pod mohutnou krycí vrstvou červené jaloviny bylo základem pro vznik a vývoj uhelného revíru Oelsnitz-Lugau v letech 1844 až 1971.
Krajina kolem města Oelsnitz je hornatá a rozmanitá. Město vyrostlo na několika místech z kdysi vesnické úžiny údolí Hegebachtal. Jeho výšková poloha sahá od 330 do 480 metrů. Nejvyšší vyvýšeninu v katastru města tvoří haldová kopule dolu Deutschlandschacht s 491 metry.
Oelsnitz byl již od doby osídlení zemědělci přicházejícími hlavně z Franků a Duryňska ve 12. století větší než okolní vesnice. Slovanský místní název, který znamená „osada u Erlenbachu“, pochází pravděpodobně od kmenů Lužických Srbů, kteří v saském předhůří sídlili. Protože se v okolí Oelsnitz neusadili, používali tento název pouze jako orientační. V roce 1219 je markraběcí listinou jmenován rytíř Rembertus de Oelsnitz. V roce 1386 bylo v Oelsnitz „na ulici“ zaznamenáno nájemné hraběte z Hartensteinu, který byl současně míšeňským purkrabím. Město bylo v době kolonizace německého východu založeno jako velká řadová vesnice na jedné z oněch „českých cest“. Tato vesnice měla rozsáhlé lesní lány, bylo zde rytířské sídlo pánů z Oelsnitz, což byl lenní rod nižší šlechty, selský dvůr a původně tři předhradí a byla považována za raně německé opevnění, které se již v předkolonizační době táhlo pohořím a hustým pralesem zvaným Miriquidi, který toto pohoří pokrýval.
Již v počáteční době byla vesnice rozčleněna na jednotlivá panství. Příčiny je třeba hledat v různých kolonizačních proudech, pokojném i válečném získávání pozemků a v dobročinných darech krušnohorskému cisterciáckému klášteru Grünhain. Existovaly čtyři takové podíly: saský dvorský zemský pán, wildenfelský a grünhainský podíl s velmi rozdílnými jurisdikcemi.
Po lipském rozdělení na albertinské a ernestinské Sasko byl Oelsnitz od roku 1485 do 1547 podřízen dokonce dvěma různým zemským pánům. Tenkrát bývala i sousední usedlost mnohdy považována již za „zahraničí“. Až v roce 1839 byly saským řádem o venkovských obcích sjednoceny podíly v jednu obec.
Rytířský statek se sasko-dvorským podílem na vesnici byl v roce 1584 schönburgsko-hartensteinským majetkem a zůstal ve vlastnictví této šlechtické rodiny povýšené v roce 1790 v hlavní linii do šlechtického stavu až do roku 1945 s přestávkou v období od 1675 do 1704, kdy rytířský statek vlastnila slezská hrabata z Promnitz.
Dlouhá staletí poznamenaná válkami a morovými epidemiemi, zaostalostí a hladem přinesla vesnici a jeho obyvatelům mnoho utrpení. Obyvatelé Oelsnitz byli známí svým svobodomyslným demokratickým smýšlením, které se často velmi bouřlivě projevovalo v selské válce v roce 1525, v mnoha frontálních sporech od 17. až do 19. století a v revolučních dnech roku 1848/49. Od 16. století vznikaly ve vesnici nové vrstvy obyvatelstva: malozemědělci, zde nazývání také zahradníci, domkáři, nájemníci a nádeníci. Uprostřed vesnice, zejména v panských a středních uličkách, se vedle sebe řadily menší hrázděné domky s vnitřním nosným skeletem a samonosnými obvodovými stěnami.
Domácí pěstování lnu a chov ovcí na statku daly podnět k rozvoji textilních domácích živností - předení, tkaní a pletení.
Oelsnitz byl sídlem rozšířených tkalcovských a pletařských cechů a světovou firmou bratrů Meinertových, kteří vystupovali jako nakladatelé, majitelé manufaktury a velkoobchodníci.
V polovině minulého století však pro vesnici začala úplně nová etapa hospodářského vývoje.
Po náhodném nálezu kamenného uhlí bezprostředně u zemského povrchu v roce 1831 vytěžil důlní předák Karl Gottlob Wolf ze Zwickau v roce 1844 první uhlí z hloubky devíti metrů. Poté začala historie uhelného revíru plná změn.
Zatímco několik prvních desetiletí bylo ve znamení primitivního dobývání v malé hloubce, které prováděli majitelé pozemků a malé společnosti v okolí Oelsnitz, Lugau a Niederwürschnitz, byly do těžby v prvním zakládacím období v roce 1855 už zapojeny větší podniky. Nakonec vznikly v roce 1871 v takzvaném hlavním zakládacím období čtyři hluboké šachty v Oelsnitz samotném a jeho okolí. Těžba se přemístila doprostřed pánve do hloubky až 1000 metrů. Po roce 1900 se těžba uhlí soustředila do dvou velkých kapitálových společností, německých odborů a Gottes Segen, naposled ve Spojeném kamenouhelném dole Oelsnitz. Práce horníků v hlubokých a místy velmi horkých šachtách byla těžká a nebezpečná. V roce 1971 byla těžba zastavena kvůli vyčerpání ložiska. Dnes dřívější umístění šachet připomínají už jen zbytky povrchových zařízení, zalesněné haldy a staré názvy. Z bývalé Šachty císařovny Augusty byla se stalo pozoruhodné hornické muzeum s mnoha originálními svědectvími z doby těžby uhlí.
V době rozkvětu hornictví nepřetržitě rostl i Oelsnitz, a to díky přílivu lidí z mnoha německých oblastí a dokonce ze zahraničí, z Čech a Itálie. 19.04.1924 byla tato vesnice jako největší vesnice v Sasku povýšena na město a později dosáhla přibližně 20 000 obyvatel. Bouřlivým vývojem vznikl nejednotný obraz města, který u návštěvníků často vyvolává údiv. Je možno dosud rozpoznat starou venkovskou strukturu, v centru města jsou proluky způsobené prohyby a demolicemi, ale také bombovými útoky z roku 1945. Skončení těžby vedlo ke klesající tendenci počtu obyvatel.

 

Eine Seite zurück Zum Seitenanfang
Beginn der Blöcke
Blöcke überspringen
Beginn des Darstellungsformulares
Darstellungsformular überspringen
Darstellung
Ende des Darstellungsformulares


Logo Tor zum Erzgebirge

Logo Landesgartenschau Oelsnitz/Erzgebirge 2015

SIS - Senioren und Ehrenamt


Wappen des Erzgebirgskreises

Logo der Wirtschaftsförderung Erzgebirge GmbH

Logo der Wirtschaftsförderung Erzgebirge GmbH

Logo des Tourismusverband Erzgebirge e.V.

Logo des european energy award